Matěj chce pořád chodit jíst do hospod, aby poznával místní kuchyni. Tak jsme šli. V průvodci Lonely Planet našel hospodu jménem Rača. Normálně by jí člověk přešel. Pomineme- li, že půlka hostů byl zájezd Čechů, je to taková míwtní špeluňka pro místňáky. Dostali jsme menu, bylo gruzínsky a anglicky, ale.ne všechno bylo dost anglicky, něco jen fonetický přepis. Člověk pak musel jít objednat na bar, který byl tvořen proskleným chladícím prodejním pultem, jak na lahůdky či uzeniny a velkým dřevěným počítadlem. Když jsme teda pčišli na bar objednat, přitočila se k nám nějaká holka a česky povídá: "čau kluci, potřebujete s něčím pomoct?" Byla to průvodkynw toho českého zájezdu. Vysvětlila nám, co jsou ta jednotlivá jídla a že místní víno je hnusně kyselé, ale ať ho teda zkusíme ochutnat a že kdyby jsme něco potřebovqli, že sedí tamhle u stolu.
Byl to cihelný klenutý sklep ale velký ventilátor do něj vhánl spoustu čerstvého vzduchu. Ve vedlejší sklepní lodi bylo vidět do kuchyně.
Tak jsne objednali jídla, ona to psala do dvou sešitů, jeden měl nastříhqané okraje, to pak utrhala a poslala do kuchyně.
Pak nám přinesli talířky příbor, deckové tlustostěnné panáky a džbánek červeného a za chvíli sse začala nosit jídla na těch jejich litinových či kameninovýcj pánvičkách. Něco bylo rovnou v tom puultu, to nám ohřáli. Byly to houby, pak chlazené lečo bez vajíček, chleba, karbqnátky s pečenými brambory a špíz z kančího. To dali vždycky doprostřed a jedli jske zvtoho vichni, jak v Číně.
Když jsme to tak jedli, u vedlejšíjho dlouhého stolu pokryzůtého hostinou sedělí místní pánové a my jsme viděli tradici jejich filozofických přípitků. To uvidíte taky v každém druhém cšstopisu o Gruzii. Oni si potrpí na společné večeře a aby nepili jen tak, tak vždycky někdo, nekčastěji to je ale nějaký na ten večer zvolený řečník, pronáší nějaý hluboký nebo honosný nebo filozofický příoitek. A to přesně dělali tito. Když jeden viděl že se snažím fotit, tak se k nám hned měli, a chtěli se družit. Záhy jsm ale zjistili že společná konvrzace v ruštině se brzo vyčerpá, ale přesto jsme se s nimi již mohli objímat, připíjet na mír a podobně či we dozvědět, že první se pije víno a až potom se děkuje (asi, kdyby nšbylo dobré) a to se mimochodem gruzínsky řekne "metleba". A hned nám objednali resp. Odlili ze svého desetilitrového kanystru bílé víno. Bylo lepší, než to červné kyselé a na jšho naoranžovělé barvě bylo znát, že zrýlo v keramických amforách, čož je tu tradiční. Po druhém nqlirtém džbánu nám bylo jasné, že jestli nechcene skončit na mol, bude náš odnchod muset být překvapivě rychlý. Proto jsme posledmníjhpo pnála vína dali na ex,, a apk se nám i při delším loučenínspojeném s objímáním podařilo odeít. To už tam kromě nich nikd nebyl. Nachvamtes, se řekne na shledaou.
Zítra tam půjdme zas a Matěj vezme ukulele.
Cestou ven že jsme byli v náladě jsme vlezli do jedoho baru, odkud se nesla dobrá taneční hudba. Sice tam něli soukromou oslavu nějaké náctileté holky, ale dovolily nám zůstat, ta jsne zatrsali:-)
Ráno v šest nám přijede druhá část výpravy a pak vyrazíme poznávat město a nejen jeho noční život.
Žádné komentáře:
Okomentovat