Toulání po Tbilisech

Dnešní den jsme zahájili na náměstí Svobody a pokračovali bulvárem Rustaveli, což jsou velmi výstavná místa. Prošli jsme dva parky a navštívíli jeden kostel. Návštěva kastelů je náročná, protože musíme mít všichni dlouhé kalhoty/sukně, což trvá obléct. Mimochodem, místní jsou konzervativní a ačkoli na cizincích jim kraťasy nevadí bez ohledu na pohlaví, ale sami mají i v těchto vedrech nejčastěji džíny. Nepřipadá jim asi vhodné se moc odhalovat.

Shlédli jsme dnes mnoho kostelů Gruzínské ortodoxní ccírkve, která je nejstarší církví světa (od roku 301) a jeden Arménské apoštolské církve, která je druhá ( 320). A také jednu mešitu neboť území bývalo i pod nadvládou Turků.

Po prohlídce výstavních budov na Rustaveli jsne vyrazili do kopce na horu Msatsminda svelkým parkem, ruským kolem apd. Dominantou této pohledové strany města je vysoký červenobíle natřený vysílač, rozkročený doširoka mohutnými rourovitými nohami. Nevypadá nic moc. To už byly menšínaž malé a neudržované uličky, které měly uliční názvy ještě v azbuce (kromě gruzínštiny; nové uliční cedule jsou gruzínsky a latinkou, což dost zjednodušuje orentaci), čili byly silně neudržované.

Bohužel se od chvíle kdy jsme se rozhodli koupit si melou už jsme nepotkali žádný stánek a tak jsne k dolní stanixi pozemní lanovly nq vrchol šli na sucho. Na vrch jezdí laovka typu jako na petřín, jízdné je 20 korun. Uprostřed je zastávka Pantheon, kde se nacházíbobdoba tbilisskékho Slavínu či chcete-li Per la chez. Zde jsme vystoupili a nakonec to bylo zase značný kus po schodech dolů, čímž jsme uspokojilibjk ty,co chtěli jet lanovlou tak ty, kteří chtěli jít pěšky.

Na vrcholu jsme si dali zmrzlinu a v zápětí na svačinu Chačapuri ve tvaru velké křemrole, čili to byl takový smažený sýr v roličce, pečené to bylo na grilu. Následně šla část na horskou dráhu a jinak jsme se vydali po dlouhé promenádě po nízkém křovinatém lesíku na několika kilomtrovou cestu směrem k městské pevnosti Narikala.

Tadyjsme se zase rozděli, protože někteří už potřebovali načerpat síly a nakonec jsme setkali opět v restauračním zařízení. Dali jsme si každý jakosvačinu dva knedlíčky Chinkali,což jsou takové pelmeně/tiao'dz a výbornou hruškovou limonádu Zandukeli.

Spěchali jsme potom k Hodinové věži, což je nová bláznivá, ale roztomilá památka. V celou hodinu je tam totiž takový orloj, kdy na balkónek nad hodinami vyjde anděl a kladívkem odbíkjí do zvonu.

Ještěvjsme si nemohli nechat ujít baziliku ze šestého století a pak už jsme mířili do včera vyzkoušené restaurace Rača, kde naše gastroturistika konečně nabrala na obrátkách.

Zítra máme rozchod s fakultativním výletem na Unesco památky v bývalém hlavním městě Mchceta a také nám chybí hlavní městská katedrála a též byfhom rádi do sirných lázní.