čtvrtek 11. srpna 2016

Cesta do Batumi

V noci, chvíli potom, co jsem odeslal pposlední příspěvek, přijelo pod hradby auto, pak druhé a zaačali naplno pouštět nějakou diskohudbu. Už to vypadalo, že si všichni budeme muset improvizovaně vyrobit špunty do uší, když po čtvrté písničce ukončili produkci a odjeli. Přees vysokou trávu a byliny jsme auta neviděli a tak asi ani nikdo nás.

Ráno jsme zjistili, že padala těžce rosa a že na spacácích a všem jsou tak velké krůpěje. Vstivali usme v šest a vyrazili do hradu, dát si snodani. V bráně nejblíž k nám ale byl nějaný člověk, který se tvářil, že ne ještě zavřeno a tak jsme si sedli na parkoviště před hradem a neostýchali se ani roztopit benzínový vařič za ůčelem vaření kakaa. Na hradní záchod jsme se pak ale dostali v pohodě.

Na autobusové nádraží jsme vyrazili tak, abychom tam byli zhruba v osm, čili půl hodiny před odjezdem, ale když jsme došli, nakládali zrovna do příslušné maršrutky už jinou skuoinu turistů a nás již nebylo místo. Pro vysvětlení, které zde možná ještě nepadlo, průměrný formát maršrutky je Ford Transit nebo Mercedes Sprinter.

Řekli nám aspoň, že si věci máme naložit do támhle té maršrutky na konci parkoviště.
To jsme udělali a ta maršrutka co měl je v půl deváté odjela ve čtvrt a tato najela na její místo (byla tam dokonce číslovaná stanoviště, ačkoli jsme zrovna stáli na místě Tbilis. A pak začlo dohadování, kdy pojede. Jestli až tu bude osm lidí- tedy by nám scházel jeden a to bychom možná doplatili nebo jestli ještě osm lidí nebo jestli pojede v 10-30 (tady se mezi hodinami a minutami píše pomlčka) nebo v 11-30. Uvažovali jsme o taxíku do dalšího města, odkud by mohlo jezdit maršrutek víc, ale nebylo spolehlivě jasné, jestli by pak jediná maršrutka nebyla tato, která by náss tam dojela. Tak jsme čekali a najednou se začali trousit další lidi a nakládat tašky a pytel brambor, z čehož se nakonec ukázalo, že to jenom někam někomu posílají. Pak ale přišli i skuteční cestující a jeli jsme v 10-15, tedy asi jako posilový spoj.

Cesta byla dlouhá šest hodin a místo napřímo jsme jeli zase na silnici 1 čili to, co včera, přes Kutaisi.

V Batumi bylo zataženo, ale aspoň se tam dalo vegetovat. Hned při vystupování jsme padli do spárů tqxikářským naháněčům, ale když jsme si spočítali, že to bude na osobu jen za 25 korun a možná jen dvakrátt dražší než autobisem, nechali jsme se ty skoro čtyři kilometry odvézt dvěma taxíky. Oba tqxikáři byli bodří, ten náš hned začal chvválit české pivo a české holky, ale když jsme mu řekli že nechceme ani ma výlet, ani víno, co má v kufru, tak na rozdíl od arabů řekl že dobře a už to nenabízel.

Byt, který máme pronajatý je v původním paneláku, ovšem s výhleldem na moře z balkónu průhledem mezi dvěmma novými věžáky. Je to lacinější než obvyklá cena penzionu.

Potom jsme se šli vykoupat do Černého moře, pak si prohlédnout muzeum pod širým nebem, kde ve velkých akváriích v parku vystavují dřevěné modely tradičních venkovských domů Adžárie (tak se jmenuje tento kraj a je to mi jiné v rámci Gruzie autonomní republika s vlastní vlajkou) pak na večeři vyzkoušet místní speciality a potom na světelnou fontánu, která se tu jmenuje Tančící fontána. Široká promenáda kolem pláže s palmami a cykloztezkou, moderní pár let staré budovy a původní paneláky. Noční koupání a šup spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat